Historicky první třinecký polyfunkční dům č.p. 500, dříve nazývaný tzv. „Pětistovka“, který do prostoru mezi Masarykovu třídu (nyní ul. 1. Máje) a levé nábřeží řeky Olše navrhl v roce 1928 architekt Karel Valoušek.
Do „nevídané“ čtyřpatrové budovy „takových rozměrů, že by se za ně nemuselo stydět ani velkoměsto“, bylo vedle záložny, prosklené kavárny a restaurace v 1. patře, obchodů a kanceláří umístěno také suterénní kino s kruhovým sálem „Lichtspielteatr“.
„Pětistovka“ si svůj komerční charakter zachovala dodnes. Za více jak 80 let zde měla sídlo řada firem, zanikla záložna, z nevyhovujícího kina se jednou stal „Klub mladých hutníků“, podruhé noční „Classic club“. Také kavárna a restaurace obnovovala svůj vzhled stejně, jako se měnil sortiment v přízemních obchodech.
Provedení dynamicky členěné dvoutraktové stavby na trojúhelníkovém základu bylo svěřeno třinecké pobočce věhlasné pražské stavební firmy „Václav Nekvasil, stavební a. s.“, která realizovala také řadu staveb v Českém Těšíně – např. Integrovanou střední školu obchodního podnikání na ul. Frýdecké, nebo se podílela na výstavbě některých objektů pohraničního opevnění na Opavsku a Hlučínsku.
V současnosti lze spatřit „Pětistovku“ po rekonstrukci provedené v roce 2008 a následně 2020, jejímž záměrem byl návrat k původnímu designu objektu z roku 1928. Dokonalost této jedinečné stavby zastupující městskou architekturu 1. poloviny 20. století však nejvíce vyzní na starých dobových fotografiích. Mohutný nadjezd do Třineckých železáren, který byl vybudován v 70. letech, totiž navždy utopil hlavní průčelí objektu „Pětistovky“ do stínu betonových pilířů.
A co o naší budově píše David Vávra spolu s Radovanem Lipusem v knize ŠUMNÁ MĚSTA? Polyfunkční budova záložny v Třinci si nezadala s daleko slavnějšími objekty v centrech velkých měst. Tato expresivní stavba z roku 1931 na úzkém pozemku sevřeném řekou Olší a košicko-bohumínskou tratí v sobě ukrývala kromě finančního ústavu také první třinecké kino a kavárnu ve stylu art déco se zaoblenou terasou. Dům mezi stříbrným těšínským šperkem a železným třineckým verkem.
