Obchodně administrativní objekt
Dalším zastavením na naší pomyslné cestě údolím řeky Olše představuje mladé průmyslové město Třinec, obdařené městskými právy až v roce 1931. Ovšem železárny zde byly založeny Těšínskou komorou (tj. správou Těšínského knížectví) již v roce 1839. Postupně se z malého podniku vyvinul gigant, ležící dodnes jako obrovské cizorodé těleso v údolí řeky Olše, a právě železárny jsou příčinou, proč Třinec vzrostl na město, které má téměř čtyřicet tisíc obyvatel. O lomozu, zápachu, podivnosti a živočišnosti továren toho byly napsány celé knihy. Každému milovníkovi fantasy a sci-fi přesto doporučuji, aby vystoupil na třineckém železničním nádraží a prošel se do centra města pěšky. Na jedné straně ulici svírá betonová opěrná zeď a nad ní nepřístupný les, na druhé straně se za kolejemi tyčí gigantický útvar železáren s podivnými halami, trubkami, komíny, samohyby, kouřem a zvuky- předobraz hollywoodských kulis tajemných základen neznámé civilizace.
Třinec však skrývá i jiná překvapení – jedním z nich je novogotický cihlový kostel svatého Albrechta z let 1882–1885 na návrší nad železárnami (Hřbitovní ulice), pojmenovaný podle donátora arcivévody Albrechta Habsburského. Architekt Augustin Prokop pro kostel zvolil dispozici ve formě trojlodní haly. Na sousedním návrší nad třineckým železničním nádražím, kde se nachází mohutný plynojem, zase dožívá dělnická kolonie na Borku ze sedmdesátých let 19. století. Kolonie je výjimečná tím, že ji tvoří malebné dřevěné přízemní domky, převážně však již zničené.
Z průmyslové části města pak přejdeme průchodem pod tratí do centra, tvořeného několika ulicemi a náměstím Míru s domy pojatými ve stylu art déco a purismu. Příkladem této zástavby je ve filmu zachycený polyfunkční objekt bývalé záložny č. p. 500 z roku 1931, původně s kinem a kavárnou. Stála zde i synagoga s mohutnou kopulí, ta však byla zničena Němci v roce 1940. O něco starší fázi výstavby jádra Třince dokládá novogotický evangelický kostel z roku 1899. Nedaleko od něj se podél Frýdecké ulice nalézá kolonie patrových domů pro zaměstnance železáren ve stylu art déco.
Tamtéž najdete i Muzeum Třineckých železáren a města Třince, kde chovají mamutí model továrny, ale především o něco menší model nedalekého sídliště Lyžbice, vypracovaný v šedesátých letech Vladislavem Procházkou. Sídliště Lyžbice představuje novou tvář Třince, vybudovanou ve druhé polovině 20. století podle postupně dotvářeného plánu. Od počátku padesátých let se na něm vystřídali projektanti z ostravského Stavoprojektu a především ze Stavoprojektu v Hradci Králové v čele s Františkem Křelinou. Pro první fáze výstavby je typické nynější náměstí T. G. Masaryka. Zde se nám ukazuje oholená, čili pozdní sorela, patrná v hmotách a urbanismu domovních bloků, opatřených v přízemí podloubími. V detailu se tu a tam již setkáme namísto historizujících prvků s ohlasem bruselského stylu. Horní část spojitého prostoru, nazvaná dnes náměstím Svobody, byla vybudována až v šedesátých letech, takže se vyznačuje budovami moderních hranolovitých tvarů, plochých střech a skleněných průčelí. V podélné ose náměstí stojí kulturní dům se skleněnými závěsovými fasádami, otevřený pro veřejnost v září 1970. Severně od něj se tyčí desková budova hotelu Steel z první poloviny šedesátých let, vyprojektovaná v ostravském Stavoprojektu za vedení architekta Jana Chválka. Další zajímavost představuje nedaleké, organicky utvářené kino Kosmos s hledištěm pro 574 diváků ve tvaru převýšeného sférického trojúhelníku, navržené bratislavskými projektanty Bořutou a Dařichem a zprovozněné v únoru 1968.V roce 2003 však byla budova necitlivě adaptovaná. Za ní ční výškový obytný dům č. p. 795 o čtrnácti patrech. V ose propojených náměstí se nachází na protilehlém zalesněném svahu třinecká nemocnice, zajímavý výplod padesátých let. Byla navržena na půdorysu pěticípé hvězdy. Typový projekt takových nemocnic vznikl v pražském Stavoprojektu a podílel se na něm jeden z předních představitelů avantgardy — architekt Vít Obrtel.
Radovan Lipus
Významný český divadelní, televizní a rozhlasový režisér se narodil v roce 1966 v Těšínském knížectví. V roce 1984 absolvoval nejvýchodnější české gymnázium na světě – v Třinci. Je autorem a režisérem úspěšného televizního projektu Šumná města, na němž je scenáristicky spolupodepsán s architektem Davidem Vávrou, a navazujícího cyklu Šumné stopy